Přejít na PLUS
Porovnání znění
Balíčky poznámek

Předpis nemá balíčky komentářů! Přidejte si svůj balíček.

Přidej k oblíbeným

Vyhláška č. 24/1978 Sb.Vyhláška ministra zahraničních věcí o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Belgickým královstvím o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku

Částka 5/1978
Platnost od 10.03.1978
Účinnost od 17.12.1977
Zrušeno k 25.07.2000
Trvalý odkaz Tisková verze Stáhnout PDF(?) Stáhnout DOCX

Obsah

KAPITOLA I (Čl. 1 - Čl. 2)
KAPITOLA II (Čl. 3 - Čl. 5)
KAPITOLA III (Čl. 6 - Čl. 21)
KAPITOLA IV (Čl. 22)
KAPITOLA V (Čl. 23)
KAPITOLA VI (Čl. 24 - Čl. 28)
KAPITOLA VII (Čl. 29 - Čl. 30)

24

VYHLÁŠKA

Ministra zahraniční věcí

ze dne 31. ledna 1978

o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Belgickým královstvím o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku

Dne 19. června 1975 byla v Praze podepsána Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Belgickým královstvím o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku.

Se Smlouvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé socialistické republiky a prezident republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Bruselu dne 2. prosince 1977.

Podle svého článku 29 Smlouva vstoupila v platnost dnem 17. prosince 1977.

Český překlad textu Smlouvy se vyhlašuje současně.

Ministr:

Ing. Chňoupek v. r.

SMLOUVA

mezi Československou socialistickou republikou a Belgickým královstvím o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku

Prezident Československé socialistické republiky a jeho Veličenstvo Belgický král, přejíce si vyloučit dvojí zdanění a zabránit daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku, se dohodli uzavřít smlouvu a jmenovali za tím účelem svými zmocněnci:

Prezident Československé socialistické republiky:

Jeho Excelenci pana

Ing. Bohuslava Chňoupka,

ministra zahraničních věcí Československé socialistické republiky,

Jeho Veličenstvo Belgický král:

jeho Excelenci pana R. Van Elslande,

ministra zahraničních věcí a spolupráce na rozvoji Belgického království,

kteří, vyměnivše si své plné moci, které byly shledány ve správné a náležité formě, se dohodli na těchto ustanoveních:

KAPITOLA I

Rozsah použití smlouvy

Článek 1

Osoby, na které se smlouva vztahuje

Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo v jednom nebo v obou smluvních státech.

Článek 2

Daně, na které se smlouva vztahuje

1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu a z majetku, vybírané ve prospěch každého smluvního státu, jeho nižších správních útvarů a jeho územních korporací, ať je způsob vybírání jakýkoli.

2. Za daně z příjmu a z majetku se považují daně vybírané z celkového příjmu, z veškerého majetku nebo z jednotlivých částí příjmu nebo majetku, včetně daní ze zisků, pocházejících ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku, daně z objemu mezd, placené podniky, a daně z přírůstku hodnoty.

3. Současné daně, na které se smlouva vztahuje, jsou obzvláště:

A. Pokud jde o Belgii:

a) daň fyzických osob,

b) daň společností,

c) daň právnických osob,

d) daň cizozemců, včetně záloh, přirážek, vybíraných k těmto daním a zálohám a obecních přirážek, vybíraných k dani fyzických osob (dále nazývané "belgická daň").

B. Pokud jde o Československo:

a) odvod ze zisku,

b) daň ze zisku,

c) daň ze mzdy,

d) daň z příjmů z literární a umělecké činnosti,

e) daň zemědělská,

f) daň z příjmů obyvatelstva,

g) daň domovní,

h) odvod z jmění,

i) daň z objemu mezd, včetně jakékoli srážky u pramene, jakékoli zálohy nebo platby předem, které se týkají daní uvedených výše (dále nazývané "československá daň).

4. Ustanovení této smlouvy upravující zdanění zisků podniků se analogicky použijí na československou daň z objemu mezd.

5. Smlouva se bude také vztahovat na budoucí daně totožné nebo obdobné povahy, které se připojí k současným daním nebo které se připojí k současným daním nebo které je nahradí. Příslušné úřady smluvních států si budou oznamovat změny, které budou provedeny v jejich příslušných daňových zákonech.

KAPITOLA II

Definice

Článek 3

Všeobecné definice

1. Ve smyslu této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:

a) - Výraz "Belgie" označuje Belgické království; použit v zeměpisném smyslu označuje i pásma umístěná mimo belgické teritoriální vody, na nichž Belgie může v souladu s mezinárodním právem vykonávat práva vztahující se k mořskému dnu, k podzemí nacházejícímu se pod mořským dnem a k jejich přírodním zdrojům.

- Výraz "Československo" označuje Československou socialistickou republiku.

b) Výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují podle souvislosti Belgii nebo Československo.

c) Výraz "osoba" zahrnuje fyzické osoby, společnosti, veřejnoprávní korporace a všechna jiná sdružení osob.

d) Výraz "společnost" označuje každou právnickou osobu nebo každou podstatu, která je jako taková podrobena daním ze svých příjmů nebo ze svého majetku ve státě, ve kterém má sídlo.

e) Výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého smluvního státu" označují podnik provozovaný osobou mající bydliště či sídlo v jednom smluvním státě, případně podnik provozovaný osobou mající bydliště či sídlo v druhém smluvním státě.

f) Výraz "příslušníci" označuje:

- všechny fyzické osoby, které jsou státními občany některého smluvního státu;

- všechny právnické osoby, osobní společnosti a sdružení, ustavené podle zákonů některého smluvního státu.

g) "Mezinárodní dopravou" se rozumí každá doprava uskutečněná lodí nebo letadlem, které jsou provozovány podnikem, jehož sídlo skutečného vedení je umístěno v některém smluvním státě, pokud loď nebo letadlo nejsou využívány mezi místy umístěnými ve druhém smluvním státě.

h) Výraz "příslušný úřad" označuje:

- v případě Belgie ministra financí nebo jeho zmocněného zástupce a

- v případě Československa ministra financí Československé socialistické republiky nebo jeho zmocněného zástupce.

2. Každý výraz, který není jinak definován, má pro aplikaci této smlouvy smluvním státem smysl, který je mu určen právními předpisy zmíněného státu, které upravují daně, jež jsou předmětem této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad.

Článek 4

Daňový domicil

1. Výraz "osoba mající bydliště či sídlo v jednom smluvním státě" označuje ve smyslu této smlouvy jakoukoli osobu, jejíž příjem nebo majetek je podroben dani v tomto státě z důvodu jejího bydliště, stálého pobytu, sídla vedení, nebo každého jiného kritéria obdobné povahy.

2. Jestliže fyzická osoba má podle ustanovení odstavce 1 bydliště v obou smluvních státech, rozhodne se případ podle těchto pravidel:

a) Předpokládá se, že tato osoba má bydliště v tom smluvním státě, v němž má stálý byt. Jestliže má stálý byt v obou smluvních státech, předpokládá se, že má bydliště v tom smluvním státě, s nímž jsou její osobní a hospodářská pouta nejužší (středisko životních zájmů).

b) Jestliže nemůže být určen smluvní stát, v němž má tato osoba středisko svých životních zájmů, nebo jestliže nemá stálý byt v žádném smluvním státě, předpokládá se, že má bydliště v tom smluvním státě, ve kterém se obvykle zdržuje.

c) Jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou smluvních státech, nebo jestliže se obvykle nezdržuje v žádném z nich, předpokládá se, že má bydliště v tom smluvním státě, jehož je státním občanem.

d) Jestliže tato osoba je státním občanem obou smluvních států, nebo jestliže není státním občanem žádného z nich, příslušné úřady smluvních států rozhodnou otázku vzájemnou dohodou.

3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická má podle ustanovení odstavce 1 sídlo v obou smluvních státech, předpokládá se, že má sídlo v tom smluvním státě, v němž je sídlo jejího skutečného vedení.

Článek 5

Stálá provozovna

1. Výraz "stálá provozovna" označuje ve smyslu této smlouvy trvalé zařízení pro podnikání, v němž podnik vykonává zcela nebo zčásti svoji činnost.

2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:

a) sídlo vedení,

b) závod,

c) kancelář,

d) továrnu,

e) dílnu,

f) důl, lom, nebo každé jiné místo, kde se těží přírodní zdroje,

g) staveniště nebo montáž, které trvají déle než 24 měsíců.

3. Za stálou provozovnu se nepovažuje:

a) zařízení, které se využívá pouze k uskladnění, vystavení nebo k dodávkám zboží patřícího podniku,

b) zboží patřící podniku, které je uskladněno pouze jako zásoba, za účelem výstavy nebo dodání,

c) zboží patřící podniku, které je uskladněno pouze za účelem zpracování jiným podnikem,

d) trvalé zařízení sloužící podnikání, které je využíváno pouze za účelem nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik,

e) trvalé zařízení sloužící podnikání, které je využíváno pro podnik pouze za účelem reklamy, poskytování informací, vědeckých rešerší nebo podobných činností, které mají přípravný nebo pomocný charakter.

4. Osoba jednající v jednom smluvním státě pro účet podniku druhého smluvního státu - jiná než zástupce mající nezávislé postavení, o němž pojednává odstavec 5 - se považuje za stálou provozovnu podniku v prvním státě, jestliže je v tomto státě vybavena plnou mocí, kterou tam obvykle využívá a která jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem podniku, pokud činnost této osoby není omezena na nákupy zboží pro podnik.

5. Za stálou provozovnu podniku jednoho smluvního státu se ve druhém smluvním státě nepovažuje pouhá skutečnost, že tam podnik vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo každého jiného prostředníka majícího nezávislé postavení, pokud tyto osoby jednají v řádném rámci své činnosti.

6. Skutečnost, že společnost, která má sídlo v jednom smluvním státě, kontroluje nebo je kontrolována společností, která má sídlo v druhém smluvním státě, nebo která tam vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo ne) nestačí sama o sobě učinit z kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.

KAPITOLA III

Zdanění příjmů

Článek 6

Příjmy z nemovitostí

1. Příjmy plynoucí z nemovitého majetku včetně příjmů ze zemědělského nebo lesního hospodářství podléhají zdanění v tom smluvním státě, v němž je tento majetek umístěn.

2. Výraz "nemovitý majetek" je definován ve shodě s právem toho smluvního státu, v němž jsou nemovitosti umístěny. Výraz zahrnuje v každém případě příslušenství, mrtvý a živý inventář zemědělských a lesních hospodářství, práva, na která se vztahují ustanovení občanského práva o vlastnictví půdy, požívání nemovitého majetku a práva na proměnlivá nebo pevná plnění za těžení nebo za přivolení k těžbě nerostných ložisek, pramenů a jiného půdního bohatství. Lodi, čluny a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.

3. Ustanovení odstavce 1 se použijí na příjmy plynoucí z přímého hospodaření nebo užívání, z nájmu nebo pachtu, právě tak jako z každého jiného způsobu exploatace nemovitého majetku.

4. Ustanovení odstavců 1 a 3 se použijí rovněž na příjmy plynoucí z nemovitého majetku podniku i na příjmy z nemovitého majetku sloužícího výkonu svobodného povolání.

Článek 7

Zisky podniků

1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem, podléhají zisky podniku zdanění v druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat zmíněné stálé provozovně.

2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují se s výhradou ustanovení odstavce 3 v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by mohla docílit, kdyby jako samostatný podnik vykonávala totožné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a obchodovala zcela nezávisle s podnikem, jehož je stálou provozovnou.

3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady vynaložené na cíle sledované touto stálou provozovnou včetně výloh vedení a všeobecných administrativních výloh takto vynaložených, ať ve státě, v němž je tato stálá provozovna umístěna, či jinde.

4. Pokud je v některém smluvním státě obvyklé určovat zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových zisků podniku jeho různým částem, nebrání žádné ustanovení odstavce 2, aby tento smluvní stát určil zisky, jež mají být zdaněny, takovým rozdělením, jaké je obvyklé; přijatá metoda dělení musí však být taková, aby výsledek byl v souladu se zásadami, stanovenými v tomto článku.

5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.

6. Zisky, které se mají přičíst stálé provozovně, se pro účely předchozích odstavců vypočítají každý rok podle téže metody, pokud neexistují závažné a dostatečné důvody pro jiný postup.

7. Jestliže zisky zahrnují části příjmu, o nichž se pojednává odděleně v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními tohoto článku.

Článek 8

Námořní, vnitrozemská lodní a letecká doprava

1. Zisky plynoucí z provozování lodí a letadel v mezinárodní dopravě podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž je umístěno sídlo skutečného vedení podniku.

2. Zisky plynoucí z provozování člunů používaných ve vnitrozemské plavbě podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž je umístěno sídlo skutečného vedení podniku.

3. Jestliže sídlo skutečného vedení podniku námořní dopravy nebo vnitrozemské plavby je na palubě lodi nebo člunu, považuje se toto sídlo za umístěné ve smluvním státě, v němž se nachází domovský přístav této lodi nebo tohoto člunu, nebo není-li domovský přístav, ve smluvním státě, kde provozovatel lodi nebo člunu má bydliště či sídlo.

4. Ustanovení odstavce 1 se použijí také na zisky z účasti na poolu, společném provozu nebo na mezinárodní provozní organizaci.

Článek 9

Sdružené podniky

Jestliže

a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na vedení, kontrole nebo financování podniku druhého smluvního státu, nebo

b) podílejí-li se tytéž osoby přímo nebo nepřímo na vedení, kontrole nebo financování podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního státu,

a jsou-li v jednom i v druhém případě oba podniky ve svých obchodních nebo finančních vztazích spojeny podmínkami přijatými nebo jim uloženými, které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi podniky nezávislými, mohou být do zisků tohoto podniku včleněny a následkem toho zdaněny zisky, které bez těchto podmínek by byly docíleny jedním z podniků, které však vzhledem k těmto podmínkám nemohly být ve skutečnosti docíleny.

Článek 10

Dividendy

1. Dividendy vyplácené společností, která má sídlo v jednom smluvním státě, osobě mající bydliště či sídlo v druhém smluvním státě, podléhají zdanění v tomto druhém státě.

2. Tyto dividendy však mohou být zdaněny ve smluvním státě, v němž má sídlo společnost, která je vyplácí, a to podle zákonů tohoto státu. Jestliže však osoba, která dividendy pobírá, je jejich skutečným příjemcem, nemůže daň takto stanovená přesáhnout 15 % hrubé částky zmíněných dividend.

Ustanovení tohoto odstavce se nedotýkají zdanění zisků společnosti, které slouží k vyplácení dividend.

3. Výraz "dividendy", použitý v tomto článku, označuje příjmy plynoucí z akcií, požitkových listů, kuksů, zakladatelských podílů nebo jiných podílů na zisku s výjimkou pohledávek, právě tak jako příjmy z jiných společenských účastí, které jsou postaveny na roveň příjmům z akcií daňovými předpisy státu, v němž má sídlo společnost vyplácející dividendy. Tento výraz označuje rovněž příjmy - i když jsou vypláceny ve formě úroků - podléhající zdanění jako příjmy z kapitálu vloženého společníky do společnosti, které mají sídlo v Belgii a které nejsou společnostmi akciovými.

4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí tehdy, jestliže příjemce dividend mající bydliště či sídlo v jednom smluvním státě vykonává v druhém smluvním státě, v němž má sídlo společnost vyplácející dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo svobodné povolání pomocí stálé základny tam umístěné, a jestliže s nimi je ve skutečnosti spojena účast, na jejímž základě se dividendy vyplácejí. V tomto případě podléhají dividendy zdanění v tomto druhém státě podle jeho právních předpisů.

5. Jestliže společnost, mající sídlo v jednom smluvním státě, dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý stát vybrat žádnou daň z dividend vyplácených společností mimo území tohoto druhého státu, pokud tyto dividendy nejsou vypláceny osobě mající bydliště či sídlo v tomto druhém státě, nebo pokud účast, na jejímž základě se dividendy vyplácejí, není ve skutečnosti spojena se stálou provozovnou nebo se stálou základnou, které jsou umístěny v tomto druhém státě, ani vybrat žádnou daň z nerozdělených zisků společnosti z titulu zdanění nerozdělených zisků, ani když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti z tohoto druhého státu.

Článek 11

Úroky

1. Úroky, mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené osobě mající bydliště či sídlo v druhém smluvním státě, podléhají zdanění v tomto druhém státě.

2. Takové úroky mohou však být zdaněny ve smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu. Jestliže však osoba, která úroky pobírá, je jejich skutečným příjemcem, daň takto stanovená nemůže překročit 10 % jejich částky.

3. Nehledě k ustanovení odstavce 2, podléhají dále uvedené úroky zdanění jen ve smluvním státě, ve kterém má příjemce bydliště či sídlo:

a) úroky z obchodních pohledávek - včetně těch, které mají formu směnečných pohledávek - vyplývající ze splácení zboží, výrobků nebo služeb dodaných na úvěr podnikem jednoho smluvního státu osobě mající bydliště či sídlo v druhém smluvním státě;

b) úroky z běžných účtů nebo z půjček - s výjimkou cenných papírů na doručitele - mezi bankovními podniky obou smluvních států;

c) úroky z peněžních vkladů s výjimkou cenných papírů na doručitele, uložených osobami majícími bydliště či sídlo v jednom smluvním státě v bankovních podnicích druhého smluvního státu, včetně veřejných úvěrních ústavů.

4. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakékoli povahy, opatřených i neopatřených hypotekární zárukou nebo klauzulí o účasti na zisku dlužníka, a obzvláště příjmy z veřejných dluhopisů a obligací včetně prémií a losů spojených s těmito cennými papíry, právě tak jako všechny jiné výtěžky postavené na roveň příjmům z půjček nebo stejným způsobem posuzované daňovými předpisy státu, odkud tyto příjmy plynou. Výraz "úroky" však nezahrnuje ve smyslu tohoto článku penále za opožděné placení ani úroky, které se posuzují jako dividendy ve smyslu článku 10 odstavce 3.

5. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí jestliže příjemce úroků, který má bydliště či sídlo v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, odkud úroky plynou, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo svobodné povolání pomocí stálé základny tam umístěné, a jestliže pohledávka poskytující úroky, je s nimi skutečně spojena. V tomto případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.

6. Předpokládá se, že úroky mají zdroj v určitém smluvním státě, je-li dlužníkem tento stát sám, jeho nižší správní útvar, územní korporace nebo osoba mající bydliště či sídlo v tomto státě. Jestliže však dlužník úroků, ať má nebo nemá bydliště či sídlo v některém smluvním státě, má v jednom smluvním státě stálou provozovnu, pro kterou byla sjednána půjčka poskytující úrok a která nese ke své tíži tyto úroky, předpokládá se, že tyto úroky mají zdroj v tom smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna umístěna.

7. Jestliže částka placených úroků, posuzováno se zřetelem k pohledávce, ze které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi dlužníkem a věřitelem nebo které jeden i druhý udržují se třetími osobami, částku, kterou by byl smluvil dlužník s věřitelem, kdyby nebylo podobných vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto naposledy zmíněnou částku. Část úroků, která ji přesahuje, zůstává v tomto případě podrobena dani podle právních předpisů každého smluvního státu a podle jiných ustanovení této smlouvy.

Článek 12

Licenční poplatky

1. Licenční poplatky, mající zdroj v jednom smluvním státě a placené osobě, která má bydliště či sídlo v druhém smluvním státě, podléhají zdanění jen v tomto druhém státě, jestliže tato osoba je jejich skutečným příjemcem.

2. Nehledě k ustanovení odstavce 1, mohou být licenční poplatky uvedené v odstavci 3 b) zdaněny také ve smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu. Daň takto stanovená však nemůže přesáhnout 5 % z hrubé částky licenčních poplatků, jestliže osoba, která licenční poplatky pobírá, je jejich skutečným příjemcem.

3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje:

a) náhrady jakéhokoli druhu placené za užití nebo za přivolení k užití práva autorského k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému včetně kinematografických a televizních filmů;

b) náhrady jakéhokoli druhu placené za užití nebo za přivolení k užití patentu, ochranné nebo obchodní známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného návodu nebo výrobního postupu, jakož i za užití nebo za přivolení k užití průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení, pokud není nemovitým majetkem, o němž se pojednává v článku 6, a za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké.

4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže příjemce licenčních poplatků, mající bydliště či sídlo v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, buď průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo svobodné povolání pomocí stálé základny tam umístěné a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik licenčním poplatkům, jsou s nimi skutečně spojeny. V tomto případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.

5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj v jednom smluvním státě, jestliže dlužníkem je tento stát sám, jeho nižší správní útvar, územní korporace nebo osoba, mající bydliště či sídlo v tomto státě. Jestliže však dlužník licenčních poplatků, ať má nebo nemá bydliště či sídlo v některém smluvním státě, má v jednom smluvním státě stálou provozovnu, pro kterou byla sjednána smlouva, na jejímž základě se licenční poplatky platí, a která nese ke své tíži tyto licenční poplatky, předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna umístěna.

6. Jestliže částka placených licenčních poplatků, posuzováno se zřetelem na plnění, za které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi dlužníkem a věřitelem nebo které jeden i druhý udržují s třetími osobami, normální úplatu, kterou by byl smluvil dlužník s věřitelem, kdyby nebylo podobných vztahů, použijí se ustanovení odstavců 1 a 2 jen na tuto naposledy zmíněnou částku. Část platů, která ji přesahuje, zůstává v tomto případě podrobena dani podle právních předpisů každého smluvního státu a podle jiných ustanovení této smlouvy.

Článek 13

Kapitálové zisky

1. Zisky ze zcizení nemovitého majetku, jehož definice je uvedena v článku 6 odstavci 2, podléhají zdanění ve smluvním státě, ve kterém je takový majetek umístěn.

2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí aktiv stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního státu má v druhém smluvním státě, nebo základního movitého jmění stálé základny, kterou osoba mající bydliště v jednom smluvním státě má v druhém smluvním státě za účelem výkonu svobodného povolání, včetně takových zisků z úhrnného zcizení této stálé provozovny (samotné nebo s celým podnikem) nebo této stálé základny, podléhají zdanění v tomto druhém státě.

Avšak zisky ze zcizení lodí nebo letadel, používaných v mezinárodní dopravě, a movitého majetku, určeného k provozu takových lodí nebo letadel, se zdaní jen ve smluvním státě, ve kterém tento majetek podléhá zdanění podle článku 22 odstavce 3.

3. Zisky ze zcizení všech jiných majetkových hodnot včetně účasti na akciové společnosti, pokud nejsou součástí aktiv stálé provozovny, o níž pojednává odstavec 2, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, ve kterém má zcizitel bydliště či sídlo.

Článek 14

Svobodná povolání

1. Příjmy, které osoba mající bydliště v jednom smluvním státě pobírá za služby poskytované při výkonu svobodného povolání nebo jiné nezávislé činnosti podobné povahy, podléhají zdanění pouze v tomto státě, ledaže tato osoba má pravidelně k dispozici v druhém smluvním státě stálou základnu pro výkon svých činností. Jestliže disponuje takovou základnou, podléhají tyto příjmy zdanění ve druhém státě, avšak pouze v rozsahu, v jakém je lze přičítat činnostem vykonávaným prostřednictvím zmíněné stálé základny.

2. Výraz "svobodná povolání" zahrnuje obzvláště nezávislé činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i nezávislé činnosti lékařů, advokátů, inženýrů, architektů, dentistů a účetních.

Článek 15

Závislá zaměstnání

1. Mzdy, platy a jiné podobné odměny, které osoba mající bydliště v jednom smluvním státě pobírá z důvodů placeného zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení článků 16, 18, 19 a 20 zdanění jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno ve druhém smluvním státě. Je-li tam zaměstnání vykonáváno, podléhají odměny přijaté z tohoto titulu zdanění v tomto druhém státě.

2. Odměny, které osoba mající bydliště v jednom smluvním státě pobírá z titulu placeného zaměstnání vykonávaného v druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v prvním státě, jestliže:

a) příjemce se zdrží v druhém státě během jednoho nebo více období, která vcelku nepřekročí 183 dny během kalendářního roku;

b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo ve jménu zaměstnavatele, který nemá bydliště či sídlo v tomto druhém státě; a

c) odměny nejdou k tíži stálé provozovně nebo stálé základně, kterou má zaměstnavatel v tomto druhém státě.

3. Odměny z titulu placeného zaměstnání vykonávaného na palubě lodi nebo letadla v mezinárodní dopravě nebo na palubě člunu používaného ve vnitrozemské plavbě se posuzují jako odměny vztahující se na činnost vykonávanou ve smluvním státě, ve kterém je umístěno sídlo skutečného vedení podniku, a podléhají zdanění v tomto státě.

Článek 16

Tantiemy

1. Tantiemy, náhrady za účast ve správních orgánech a jiné podobné platy, které osoba mající bydliště v jednom smluvním státě pobírá jako člen správní nebo dozorčí rady společnosti, která má sídlo v druhém smluvním státě, podléhají zdanění v tomto druhém státě. Stejně se posuzují odměny komanditistů v komanditní společnosti na akcie, která má sídlo v Belgii.

2. Normální odměny, které osoby zmíněné v odstavci 1 pobírají v jiném postavení, podléhají zdanění podle případu, o který se jedná, za podmínek stanovených buď v článku 14 nebo v článku 15 odstavci 1 této smlouvy.

Článek 17

Umělci a sportovci

1. Příjmy, které veřejně vystupující profesionálové, jako divadelní, filmoví, rozhlasoví nebo televizní umělci a hudebníci, právě tak jako sportovci, pobírají za svoji osobní činnost v této vlastnosti, podléhají bez ohledu na ustanovení článků 14 a 15 zdanění ve smluvním státě, ve kterém jsou tyto činnosti vykonávány.

2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije na příjmy, které v jednom smluvním státě pobírají osoby, zmíněné v odstavci 1, jako členové personálu organizací druhého smluvního státu, které nesledují výdělečné cíle.

3. Jestliže příjem z činností vykonávaných osobně veřejně vystupujícími umělci nebo sportovci je vyplácen jiné osobě, než umělci nebo sportovci, může být bez ohledu na ustanovení článků 7, 14 a 15 zdaněn ve smluvním státě, ve kterém jsou vykonávány činnosti umělce nebo sportovce.

Článek 18

Penze

1. Penze a jiné podobné platy poukazované z důvodu dřívějšího zaměstnání osobě, která má bydliště v některém smluvním státě, podléhají s výhradou ustanovení článku 19 odstavce 1 zdanění jen v tomto státě.

2. Penze a jiné dávky, pravidelné i nepravidelné, poukazované na základě sociálního zákonodárství některého smluvního státu tímto státem, některým jeho nižším správním útvarem nebo některou jeho územní korporací nebo právnickou osobou veřejného práva tohoto státu, podléhají zdanění jen v tomto státě.

Článek 19

Veřejné funkce

1. Platy, včetně penzí, vyplácené jedním smluvním státem, jeho nižším správním útvarem nebo některou jeho územní korporací buď přímo, nebo prostřednictvím fondů, které zřídily, fyzické osobě z důvodů služeb prokázaných tomuto státu, tomuto nižšímu správnímu útvaru nebo této územní korporaci při výkonu funkcí veřejného charakteru, podléhají zdanění jen v tomto státě.

Toto ustanovení se však nepoužije, jestliže příjemce těchto platů je státním občanem druhého smluvního státu a není současně státním občanem prvního státu.

2. Ustanovení článků 15, 16 a 18 se použijí na platy nebo penze poukazované z důvodů služeb prokázaných v rámci průmyslové nebo obchodní činnosti, vykonávané jedním ze smluvních států, některým jeho nižším správním útvarem nebo územní korporací.

Článek 20

Profesoři a studující

1. Jakékoli odměny profesorů a jiných členů vyučujícího personálu, mající bydliště v jednom smluvním státě, kteří se zdržují dočasně ve druhém smluvním státě, aby tam vyučovali nebo pracovali na vědeckých výzkumech po dobu nepřesahující dva roky na univerzitě nebo na jiném vzdělávacím ústavu úředně uznaném, podléhají zdanění jen v prvém státě.

2. Fyzická osoba, která bezprostředně před svým odjezdem do jednoho smluvního státu má bydliště ve druhém smluvním státě a která se zdržuje dočasně v prvním smluvním státě pouze jako studující na univerzitě nebo na jiném úředně uznaném vzdělávacím ústavu tohoto prvního státu nebo jako stážista, je v prvním státě osvobozena od daně ze všech částek, které obdrží z pramenů umístěných mimo tento první stát na úhradu svých výloh pobytu, studia nebo praxe.

Článek 21

Jiné příjmy

Části příjmu osoby mající bydliště či sídlo v jednom smluvním státě, které nejsou výslovně uvedeny v předcházejících článcích této smlouvy, podléhají zdanění jen v tomto státě.

KAPITOLA IV

Zdanění majetku

Článek 22

Majetek

1. Jmění pozůstávající z nemovitého majetku, tak jak je definován v článku 6 odstavci 2, podléhá zdanění ve smluvním státě, v němž je tento majetek umístěn.

2. Jmění pozůstávající z movitého majetku, který je součástí aktiv stálé provozovny podniku, nebo z movitého majetku, který tvoří stálou základnu sloužící k výkonu svobodného povolání, podléhá zdanění ve smluvním státě, ve kterém je umístěna stálá provozovna nebo stálá základna.

3. Lodi a letadla, používané v mezinárodní dopravě, a čluny, používané ve vnitrozemské plavbě, právě tak jako movitosti určené k jejich provozování, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, ve kterém je umístěno sídlo skutečného vedení podniku.

4. Všechny ostatní části majetku osoby, mající bydliště či sídlo v jednom smluvním státě, včetně účasti na akciové společnosti, podléhají zdanění jen v tomto státě.

KAPITOLA V

Ustanovení za účelem vyloučení dvojího zdanění

Článek 23

Dvojí zdanění se vyloučí tímto způsobem:

A. V Belgii:

a) Jestliže osoba, která má v Belgii bydliště či sídlo, pobírá příjmy, které nejsou dále uvedeny pod body b) a c), nebo vlastní části majetku, které podléhají zdanění v Československu podle ustanovení této smlouvy, osvobodí Belgie od daně tyto příjmy nebo tyto části majetku. Při výpočtu částky svých daní z ostatního příjmu nebo majetku této osoby může však Belgie použít stejnou sazbu, jako by příjmy nebo části majetku, o které jde, nebyly osvobozeny.

b) Pokud jde o dividendy, které podléhají zdanění podle článku 10 odstavce 2 a nejsou osvobozeny od belgické daně podle ustanovení bodu c) níže, o úroky, které podléhají zdanění podle článku 11 odstavce 2 nebo 7, a licenční poplatky, které podléhají zdanění podle článku 12 odstavce 2 nebo 6, započte se cizí daň paušální částkou, určenou belgickými předpisy, na belgickou daň připadající na tyto příjmy, za podmínek a s použitím sazby, které stanoví zmíněné předpisy.

c) Jestliže společnost mající sídlo v Belgii vlastní akcie nebo účasti na akciové společnosti, která má sídlo v Československu a která je v tomto státě podrobena dani nebo odvodu ze zisku, osvobodí se dividendy, které jsou jí vypláceny touto naposledy zmíněnou společností a které podléhají zdanění v Československu podle článku 10 odstavce 2, od daně společností v Belgii v takovém rozsahu, v jakém by toto osvobození bylo povoleno, kdyby obě společnosti měly sídlo v Belgii.

d) Jestliže ztráty, které utrpěl belgický podnik ve stálé provozovně umístěné v Československu, byly skutečně odečteny ve shodě s belgickými předpisy od zisků tohoto podniku pro účely jeho zdanění v Belgii, neaplikuje se v Belgii osvobození uvedené v bodě a) na zisky z jiných daňových období, které se přičítají této provozovně, pokud tyto zisky také nebyly zdaněny v Československu v důsledku jejich kompenzace se zmíněnými ztrátami.

B. V Československu:

a) Příjmy jiné než ty, které jsou uvedeny dále pod písmenem b), jsou osvobozeny od československých daní vypočtených v článku 2 odstavci 3 B, jestliže tyto příjmy podléhají zdanění v Belgii podle této smlouvy.

b) Pokud jde o příjmy, které byly zdaněny belgickou daní podle článku 10, odstavce 2, článku 11 odstavce 2 nebo 7, článku 12 odstavce 2 nebo 6 a podle článku 16 a 17, přizná Československo osobám majícím bydliště či sídlo v Československu dobropis na daň odpovídající dani vybrané v Belgii. Tento dobropis na daň, který nemůže překročit částku daně vybranou z příjmu, o který jde, se započte na československé daně vyjmenované v článku 2 odstavci 3 B, do jejichž základu jsou zmíněné příjmy zahrnuty.

c) Československá daň může být vypočtena bez ohledu na předchozí ustanovení bodů a) a b) z příjmu podléhajícího zdanění v Československu podle této smlouvy sazbou odpovídající celkové částce příjmu podrobeného zdanění podle československých předpisů.

KAPITOLA VI

Zvláštní ustanovení

Článek 24

Zákaz diskriminace

1. Příslušníci jednoho smluvního státu, ať mají či nemají bydliště či sídlo v některém smluvním státě, nejsou podrobeni v druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které by byly jiné nebo tíživější než ty, kterým jsou nebo budou moci být podrobeni příslušníci tohoto druhého státu, nacházející se ve stejné situaci.

2. Osoby bez státního občanství, které mají bydliště v některém smluvním státě, nejsou podrobeny v jednom ani v druhém státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které by byly jiné nebo tíživější než ty, kterým jsou nebo budou moci být podrobeni příslušníci tohoto druhého státu, nacházející se ve stejné situaci.

3. Zdanění stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního státu má v druhém smluvním státě, se neprovede v tomto druhém státě způsobem méně příznivým než zdanění podniků tohoto druhého státu, které vykonávají tutéž činnost.

Toto ustanovení nemůže být vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal osobám majícím bydliště v druhém smluvním státě osobní srážky, slevy a snížení daně z důvodů osobní situace nebo nákladů na rodinu, které přiznává osobám, které na jeho území mají bydliště.

4. S výjimkou případů, na které se aplikuje článek 9, článek 11 odstavec 7 a článek 12 odstavec 6, jsou úroky, licenční poplatky a jiné výlohy, placené podnikem jednoho smluvního státu osobě mající bydliště či sídlo v druhém smluvním státě, odpočitatelné pro stanovení zdanitelných zisků tohoto podniku za stejných podmínek, jako by byly placeny osobě mající bydliště či sídlo v prvním státě.

Stejně tak dluhy podniku jednoho smluvního státu vůči osobě mající bydliště či sídlo v druhém smluvním státě jsou odčitatelné pro stanovení zdanitelného jmění tohoto podniku za stejných podmínek, jako by byly dlužny osobě, mající v prvním státě bydliště či sídlo.

5. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti, přímo nebo nepřímo drženo nebo kontrolováno osobou nebo osobami majícími bydliště či sídlo v druhém smluvním státě, nejsou podrobeny v prvém smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které by byly jiné nebo tíživější než ty, kterým jsou nebo budou moci být podrobeny jiné podniky téže povahy tohoto prvého státu.

6. Žádné ustanovení tohoto článku nemůže být vykládáno tak, že nedovoluje, aby Belgie:

a) zdanila sazbou stanovenou belgickými právními předpisy celkovou částku zisku belgické stálé provozovny patřící společnosti, která má sídlo v Československu, nebo sdružení, jehož sídlo skutečného vedení je v Československu, pokud zmíněná sazba nepřekročí nejvyšší sazbu použitelnou na celkovou částku nebo na část zisků společností, jejichž sídlo je v Belgii;

b) vybrat srážkovou daň z dividend náležejících účasti, která je skutečně spojena se stálou provozovnou nebo stálou základnou, kterou má v Belgii společnost se sídlem v Československu nebo sdružení mající sídlo skutečného vedení v Československu a která podléhá zdanění jako právnická osoba v Belgii.

7. Výraz "zdanění" označuje v tomto článku daně jakékoli povahy nebo názvu.

Článek 25

Řešení případů cestou dohody

1. Jestliže se osoba, mající bydliště či sídlo v některém smluvním státě domnívá, že opatření učiněná jedním smluvním státem nebo oběma státy mají nebo budou mít za následek pro ni zdanění, které není v souladu s touto smlouvou, může, nezávisle na opravných prostředcích, které poskytuje vnitrostátní zákonodárství těchto států, předložit příslušnému úřadu smluvního státu, ve kterém má bydliště či sídlo, písemnou a odůvodněnou žádost o revizi tohoto zdanění. Aby tato žádost mohla být přijata, musí být předložena ve lhůtě dvou roků ode dne, kterého bylo poprvé doručeno opatření, které má za následek zdanění, které není v souladu s touto smlouvou.

2. Příslušný úřad zmíněný v odstavci 1 se bude snažit, aby otázku upravil cestou přátelské dohody s příslušným úřadem druhého smluvního státu za účelem zamezení zdanění, které není ve shodě s touto smlouvou, jestliže reklamace se mu bude zdát oprávněná a jestliže sám nebude s to najít uspokojivé řešení.

3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit cestou přátelské dohody obtíže, nebo odstranit pochybnosti, které mohou vzniknout při aplikaci této smlouvy.

4. Příslušné úřady smluvních států se dohodnou ve věci administrativních opatření nutných k provádění ustanovení této smlouvy a obzvláště ve věci důkazů, které mají předložit osoby mající bydliště či sídlo v některém z těchto států, aby v druhém státě dosáhly osvobození nebo snížení daní, která jsou předvídána touto smlouvou.

Článek 26

Výměna informací

1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat informace nutné pro aplikaci ustanovení této smlouvy a vnitrostátních zákonů smluvních států, vztahujících se na daně, o nichž pojednává tato smlouva, v rozsahu, pokud zdanění, které předvídají, se řídí touto smlouvou.

Všechny informace takto vyměněné budou považovány za tajné a mohou být sděleny kromě poplatníka a jeho zmocněnce jen osobám nebo úřadům, pověřeným stanovením nebo vybíráním daní, o nichž tato smlouva pojednává, nebo přezkoumáním námitek a opravných prostředků k nim se vztahujících, a soudům pro účely trestního řízení.

2. Ustanovení odstavce 1 nemohou být v žádném případě vykládána tak, že ukládají jednomu ze smluvních států povinnost:

a) provést administrativní opatření, která by byla v rozporu s vlastními právními předpisy nebo správní praxí nebo s právními předpisy a správní praxí druhého smluvního státu;

b) poskytnout informace, které by nemohly být dosaženy na základě vlastních právních předpisů nebo v rámci vlastní normální administrativní praxe nebo v rámci právních předpisů a normální administrativní praxe druhého smluvního státu;

c) předat informace, které by odhalily obchodní, průmyslové nebo živnostenské tajemství, obchodní postup nebo informace, jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.

Článek 27

Právní pomoc při vymáhání daní

Každý z obou smluvních států se bude snažit vymoci, jako by se jednalo o jeho vlastní daně, každou daň, o níž se pojednává v článku 2, která byla vyměřena druhým smluvním státem a jejíž vymožení je nutné, aby prospěch, vyplývající z daňového osvobození nebo ze snížení sazby daně, přiznaných tímto druhým státem na základě této smlouvy, nezískaly osoby, které na ně nemají právo.

Článek 28

Různá ustanovení

1. Ustanovení této smlouvy neomezují zdanění společnosti, která má sídlo v Belgii, podle belgických právních předpisů v případě zpětné koupě vlastních akcií nebo podílů nebo při rozdělení jejího společenského jmění.

2. Ustanovení této smlouvy se nedotýkají daňových výsad, které požívají členové diplomatických misí a konzulárních úřadů buď podle obecných pravidel mezinárodního práva nebo podle ustanovení zvláštních dohod.

3. Pro účely této smlouvy se členové diplomatické mise nebo konzulárního úřadu jednoho smluvního státu, pověření v druhém smluvním státě nebo ve třetím státě, kteří jsou státními občany vysílajícího státu, považují za osoby mající bydliště v tomto státě, jestliže jsou tam podrobeni stejným povinnostem ve věci daní z příjmu a z majetku, jako občané mající v tomto státě bydliště.

4. Tato smlouva se nepoužije na mezinárodní organizace, jejich orgány a jejich funkcionáře ani na osoby, které jsou členy diplomatické mise nebo konzulárního úřadu třetího státu, jestliže se zdržují na území jednoho smluvního státu a nejsou považováni za osoby mající bydliště v jednom nebo druhém smluvním státě ve věci daní z příjmu a z majetku.

5. Příslušné úřady smluvních států se stýkají přímo za účelem aplikace této smlouvy.

KAPITOLA VII

Závěrečná ustanovení

Článek 29

Nabytí platnosti

1. Tato smlouva bude ratifikována a ratifikační listiny budou vyměněny v Bruselu co nejdříve.

2. Tato smlouva nabude platnosti patnáctý den po výměně ratifikačních listin a bude se aplikovat:

a) na daně vybírané srážkou u pramene z příjmů, které byly připsány ve prospěch nebo vyplaceny po 31. prosince roku, ve kterém smlouva nabyla platnosti;

b) na ostatní daně, vyměřené z příjmů za daňová období, která budou končit počínaje 31. prosincem téhož roku;

c) na daně z majetku vyměřené z majetkových hodnot existujících 1. ledna každého roku následujícího po roce, ve kterém smlouva nabyla platnosti.

Článek 30

Výpověď

Tato smlouva zůstane v platnosti bez omezení doby trvání. Každý smluvní stát bude však moci smlouvu vypovědět písemným oznámením zaslaným diplomatickou cestou druhému smluvnímu státu do 30. června včetně každého kalendářního roku, počínaje pátým rokem po roce, ve kterém smlouva nabyla platnosti. V případě výpovědi před 1. červencem takového roku se smlouva použije naposledy:

a) na daně vybírané srážkou u pramene z příjmů, které byly připsány ve prospěch nebo vyplaceny nejpozději 31. prosince roku, ve kterém byla smlouva vypovězena;

b) na ostatní daně vyměřené z příjmů za daňová období, která budou končit nejpozději 31. prosince téhož roku;

c) na daně z majetku, vyměřené z majetkových hodnot existujících 1. ledna téhož roku.

Na důkaz toho zmocněnci obou států podepsali tuto smlouvu a připojili na ni své pečeti.

Dáno v Praze dne 19. června 1975 ve dvou vyhotoveních v jazyce francouzském.

Za Československou socialistickou republiku:

Bohuslav Chňoupek v. r.

Za Belgické království:

R. Van Elslande v. r.

Přesunout nahoru