Přejít na PLUS
Porovnání znění
Balíčky poznámek

Předpis nemá balíčky komentářů! Přidejte si svůj balíček.

Přidej k oblíbeným

Zákon č. 7/1946 Sb.Zákon o hromadném poručenství

Částka 4/1946
Platnost od 30.01.1946
Účinnost od 08.11.1945
Zrušeno k 01.01.1953 (69/1952 Sb.)
Trvalý odkaz Tisková verze Stáhnout PDF(?) Stáhnout DOCX

7.

Zákon

ze dne 9. ledna 1946

o hromadném poručenství

Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:


ČÁST PRVÁ

Kdo může býti pověřen hromadným poručenstvím

§ 1

Přednosta poručenského soudu (v tomto zákoně dále "soud") může pověřiti hromadným poručenstvím:

1. okresní péči o mládež pro obvod, na který se vztahuje její působnost, nebo

2. okres pro obvod soudu, nebyla-li úkoly hromadného poručenství pověřena okresní péče o mládež, nebo

3. obec pro obvod obce, nebyly-li úkoly hromadného poručenství pověřeny ani okresní péče o mládež ani okres.

§ 2

(1) Návrh okresní péče o mládež nebo okresu nebo obce, aby byly pověřeny hromadným poručenstvím, předloží soud se svým návrhem presidentu krajského soudu k předběžnému schválení; jde-li o pověření obce, dotáže se president krajského soudu před rozhodnutím o schválení i na mínění okresního národního výboru (okresní správní komise), pokud nejde o města statutární.

(2) Schválení budiž odepřeno, nelze-li s jistotou očekávati, že navržená korporace bude plniti úkoly hromadného poručenství úspěšně.

§ 3

Obce a okresy lze pověřiti hromadným poručenstvím jen, mají-li řádně vybavenou správu péče o mládež.

§ 4

(1) Korporace (§ 1), která byla pověřena hromadným poručenstvím, je nositelem hromadného poručenství.

(2) Nositel hromadného poručenství vykonává je veřejnými poručníky.

§ 5

Přednosta soudu může po schválení presidenta krajského soudu odníti nositeli hromadného poručenství pověření, vyžaduje-li to zájem poručenců; jde-li o obec, dotáže se president krajského soudu před schválením tohoto opatření na mínění okresního národního výboru, jde-li o město statutární, zemského národního výboru.

ČÁST DRUHÁ

Úkoly nositelů hromadného poručenství

§ 6

Soud ustanoví nositele hromadného poručenství poručníkem v těch případech, kdy není vhodné osoby, která by byla ochotna přijmouti poručenství, nebo je-li to nutné, aby se hájily účinně práva a zájmy poručencovy.

§ 7

(1) K návrhu nositele hromadného poručenství může president krajského soudu, vyslechna přednostu soudu, naříditi, aby byl nositel pověřen poručenstvím nad všemi nemanželskými dětmi, které se v jeho obvodu narodí, dokud nebudou míti řádného zákonného zástupce.

(2) President krajského soudu dá takové pověření vyhlásiti v obvodu nositele hromadného poručenství způsobem v místě obvyklým, oznámí je zemskému národnímu výboru a ten zařídí, aby o něm byly vyrozuměny osoby a ústavy uvedené v odstavci 3.

(3) Porodní asistentky, porodní ústavy, nemocnice a podobné ústavy jsou povinny oznamovati nositelům hromadného poručenství narození nemanželských dětí do 24 hodin.

§ 8

(1) Soud může nositele hromadného poručenství ustanoviti též jen spoluporučníkem.

(2) Jsou-li pro to zvláštní důvody, zvláště že poručník nemůže řádně obstarati jednotlivé úkony, může soud přenésti na nositele hromadného poručenství i jen jednotlivá práva a povinnosti poručníkovy, zejména dozor, vymáhání výživného nebo podpor, zjištění bydliště nebo pobytu nemanželského otce, vyhledávání příbuzných a vyšetřování státní nebo domovské příslušnosti.

(3) Nositel hromadného poručenství může býti podle potřeby ustanovován i opatrovníkem nezletilého pro úkon.

§ 9

Nositel hromadného poručenství musí dbáti, aby každý nezletilec měl zákonného zástupce. K příkazu soudu je povinen konati vyhledávání, jehož je třeba ke zřízení poručenství a k ustanovení způsobilého poručníka, a předložiti návrhy soudu co nejdříve. Náleží mu vykonávati i neodkladné úkony poručníkovy, dokud poručník nemůže začíti svou činnost.

§ 10

(1) Nositel hromadného poručenství dohlíží na činnost poručníků a opatrovníků nezletilých svého obvodu; dohlíží i na to, aby nezletilci pod otcovskou mocí nebyli zanedbáváni ve výživě a výchově a aby jejich jmění nebylo ohroženo nepořádnou správou.

(2) Nositel hromadného poručenství si vyžádá pomoc orgánů veřejné správy, jde-li o důležitý zájem soudního chráněnce, zejména o jeho výživu, výchovu a zdravotní stav.

ČÁST TŘETÍ

Veřejní poručníci

§ 11

(1) Nositel hromadného poručenství ustanoví veřejnými poručníky osoby, které jsou plně způsobilé k poručenství a o kterých možno podle jejich vzdělání, zaměstnání a životních zkušeností očekávati, že budou úkoly veřejného poručníka úspěšně plniti. Přijetí funkce veřejného poručníka je dobrovolné.

(2) K ustanovení veřejného poručníka je třeba souhlasu soudu, v jehož obvodu nositel hromadného poručenství působí.

(3) Proti rozhodnutí, kterým byl souhlas odepřen, může podati nositel hromadného poručenství ve lhůtě 15 dnů od doručení stížnost k presidentu krajského soudu; ten rozhodne s konečnou platností.

(4) Je-li veřejných poručníků několik, budiž působnost mezi ně rozdělena způsobem, který určí nositel hromadného poručenství v dohodě se soudem.

(5) Ustanovení veřejného poručníka bude uveřejněno nositelem hromadného poručenství v Úředním listě a podle potřeby i v jiných listech a k jeho návrhu vyhlášeno soudem na soudní desce.

§ 12

(1) Veřejný poručník vykoná u soudu slib, že bude řádně plniti úkoly uložené mu právními předpisy. Slib tento platí i jako slib podle § 205 občanského zákoníka.

(2) Vykonání slibu budiž soudem potvrzeno na legitimaci (§ 13).

§ 13

(1) Při svém ustanovení obdrží veřejný poručník od nositele hromadného poručenství legitimaci, kterou se podle potřeby prokáže při výkonu své funkce, poučení o právech a povinnostech poručníkových a poučení pro výkon úkolů veřejného poručníka, uvedených v §§ 15 až 22. Legitimaci je povinen při zániku své funkce nositeli vrátiti.

(2) Vykonávaje své povinnosti je veřejný poručník chráněn podle ustanovení trestního zákona, daných k ochraně orgánů veřejné moci.

§ 14

Při výkonu poručenství a spoluporučenství, jednotlivých úkonů poručenských a opatrovnictví nezletilého pro úkon, které byly svěřeny nositeli hromadného poručenství (§§ 6 až 8), řídí se veřejný poručník předpisy platnými pro poručníky a opatrovníky.

§ 15

Veřejnému poručníku náleží spolupůsobiti při uplatňování nároků matčiných podle §§ 167 a 168 občanského zákoníka.

§ 16

(1) Veřejný poručník je povinen poručence svého obvodu občas navštěvovati a přesvědčiti se při tom o jejich osobních a majetkových poměrech. Dbá, aby poručníci plnili své povinnosti a aby nepřekročovali svá oprávnění, nýbrž se v případech zákonem určených dožadovali souhlasu soudu.

(2) Shledá-li veřejný poručník, že poručníci zanedbávají své povinnosti, oznámí to soudu, je-li třeba, aby soud ihned zakročil; jinak upozorní zákonného zástupce na závady a dohlédne, aby došlo včas k nápravě.

§ 17

(1) Veřejný poručník je poradcem poručníků pro výkon jejich úřadu a pro styk se soudy nebo úřady.

(2) Nemajetným nezletilcům a jejich zákonným zástupcům pomáhá při sepisování podání, jich předkládání soudům nebo úřadům, při opatřování dokladů a pod.; za tuto činnost nesmí ani žádati ani přijmouti odměnu. Prostředkuje peněžní a jiné věcné výpomoci pro nemajetné nezletilce a umisťování nezletilců do cizí péče nebo do léčebných a jiných ústavů.

§ 18

Veřejný poručník je povinen zjišťovati případy, kdy jsou nezletilci vydáni mravní zkáze, kdy se rodiče nebo zákonní zástupci nestarají o jich výživu nebo výchovu, kdy je jmění nezletilců ohroženo nepořádnou správou nebo kdy se rodiče, zákonní zástupci nebo jiné osoby žijící s nezletilcem ve společné domácnosti dopouštějí činů, které mohou míti naň nepříznivý vliv, a dávají tím důvod k zakročení; zjištěné závady buďtež oznámeny soudu.

§ 19

(1) Veřejný poručník je povinen dbáti toho, aby se nezletilcům svěřeným jeho péči nebo dozoru dostalo potřebné sociální a zdravotní péče.

(2) Dohlédne zvláště, zda mají zapotřebí lékařského ošetření, po případě pravidelného lékařského dozoru, a učiní potřebné opatření.

(3) Je-li toho třeba, zvláště ke zjišťování příčin nedostatečných výsledků výchovy a nepříznivého zdravotního stavu a k vyšetřování prostředí, v kterém dítě žije, použije veřejný poručník pomoci poraden pro matky a děti, škol, zdravotních, výzkumných a podobných ústavů a jiných zařízení péče o mládež.

§ 20

Veřejní poručníci nejsou oprávněni přijímati při výkonu své funkce peníze ani cenné papíry pro své svěřence, jejich rodiče nebo pěstouny. K tomu je oprávněn jedině nositel hromadného poručenství a ten hodnoty vyúčtuje.

§ 21

Styk veřejného poručníka se soudem je přímý a podle povahy věci ústní nebo písemný. Veřejný poručník je oprávněn nahlížeti do poručenských a opatrovnických spisů a činiti z nich opisy nebo výpisy.

§ 22

K příkazu soudu podává veřejný poručník o osobních a majetkových poměrech nezletilců svěřených jeho dozoru jednotlivé nebo pravidelné písemné zprávy; jinak je povinen zachovati o nich naprostou mlčenlivost.

§ 23

Ten, u koho jsou umístěni nezletilci svěření péči nebo dozoru veřejného poručníka, je povinen dáti mu žádaná vysvětlení, dovoliti přístup k těmto nezletilcům a prohlídku místností pro ně určených a je na jeho vybídnutí předvésti k soudu, k úřadu nebo k lékaři.

§ 24

Tam, kde je podle povahy případu toho potřebí, dohodnou se veřejní poručníci o postupu s dozorčími důvěrníky vykonávajícími dozor podle předpisů o ochraně dětí v cizí péči a dětí nemanželských. Také nositel hromadného poručenství dohlíží, aby opatření veřejných poručníků byla v souladu s opatřeními dozorčích důvěrníků.

§ 25

Je-li nositel hromadného poručenství zároveň pomocným zařízením pro soudní péči o mládež, možno veřejných poručníků užíti i k předepsanému spolupůsobení v trestním soudnictví nad mládeží.

§ 26

(1) Neodstraní-li nositel hromadného poručenství závady, jichž nápravy se domáhá ten, kdo se pokládá za stižena postupem veřejného poručníka, lze podati stížnost k soudu.

(2) Soud může, nevyčkávaje stížnosti, k návrhu nebo z moci úřední změniti opatření veřejného poručníka nebo nositele hromadného poručenství nebo až do svého rozhodnutí výkon opatření zastaviti.

§ 27

Soud je povinen odstraňovati závady v činnosti veřejných poručníků jich vhodným poučováním a přesvědčovati se, zda svědomitě plní své povinnosti. Shledá-li závady, upozorní na ně nositele hromadného poručenství, a není-li zjednána náprava, zemské ústředí péče o mládež, jde-li o okresní péči o mládež, anebo nadřízený dozorčí orgán, jde-li o svazek územní samosprávy.


ČÁST ČTVRTÁ

Ustanovení závěrečné

§ 28

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 8. listopadu 1945 a platí v zemích České a Moravskoslezské; provede jej ministr spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými ministry.


Dr. Beneš v. r.

Fierlinger v. r.

Dr. Drtina v. r.

Přesunout nahoru